Hle, přísahám při dni zmrtvýchvstání

a při duši, jež stálé výčitky si činí!

Myslí si člověk snad, že neshromáždíme jeho kosti?

Však ano, a dokonce schopni jsme sestavit jeho prsty!

A naopak, člověk si spíše přeje jednat i dál hříšně

a ptá se: "Kdy vůbec ten den zmrtvýchvstání nastane?"

Až zrak se oslepí,

až měsíc se zatmí,

až slunce s měsícem se spojí,

tehdy člověk vykřikne: "Kam prchnout mám?"

Však pozor! Nebude žádný úkryt znám,

u Pána tvého v ten den bude shromaždiště jen!

V ten den bude člověku sděleno, co zavčas učinil a co zameškal.

Ba co víc, člověk sám sebe bude jasně zřít,

a kdyby své omluvy mohl předložit. . .

Nehýbej příliš jazykem svým, když je přednášíš, ve snaze je uspíšit,

vždyť Nám přísluší je shromáždit i číst.

A když ti je předčítáme, sleduj jeho přednášení,

a potom na Nás je podat jeho objasnění.

Však pozor! Vy naopak milujete rychle plynoucí

a zanedbáváte život budoucí.

V ten den budou jedny tváře zářící

a ke svému Pánu hledící

a jiné tváře v ten den budou sinalé, tušící,

že dovrší se na nich trest páteř lámající.

Však pozor! Až duše vystoupí ke klíční kosti

a bude řečeno: "Kdo je zaklínatel?"

a ona si pomyslí, že toto je se světem rozluka,

a proplete se s nohou noha,

v ten den k tvému Pánu všichni hnáni budou.

"On almužnu nedával ani modlitbu nekonal,

však odvracel se a za lež prohlašoval,

a pak ke své rodině pyšně kráčeje se odebral!"

Ach běda ti, běda!

A znovu běda ti, běda!

Myslí si člověk snad, že sám sobě bude zůstaven?

Což nebyl kapkou semene vystříknutého jen?

Potom se kapkou přilnavou stal a Bůh jej stvořil a vyrovnal

a dvě pohlaví, mužské a ženské, z něho udělal.

Což není v moci jeho, aby mrtvým opět život dal?