Nač se vzájemně vyptávají?

Na zvěst nesmírnou,

o níž se mezi sebou přou.

Však pozor, záhy poznají,

a znovu: však pozor, záhy poznají!

Což zemi jsme jak lože nerozprostřeli

a hory jejími podpěrami neučinili?

A v párech jsme vás stvořili

a spánek váš učinili přestávkou

a noc pokrývkou

a den pro získání obživy jsme vám stanovili

a nad vámi sedm pevných postavili

a lampu oslňující tam umístili.

A z mračen déšť vytlačujících jsme vodu v hojnosti seslali vám,

abychom z ní dali vyrůst obilí a rostlinám

i hustě zarostlým zahradám.

Den rozhodnutí věru přijde v čase určeném;

v ten den na pozoun bude zatroubeno a v zástupech dostavíte se

a nebe se otevře a branami stane se

a hory se do pohybu dají a budou přeludem.

A peklo bude věru na číhané,

útulek pro vzpurné,

a v něm zůstanou věky celé

a chládku tam neokusí ani nápoje

kromě vody vroucí a hnijící,

což odměnou bude odpovídající.

Vždyť oni v zúčtování nedoufali

a za výmysl Naše znamení lživě prohlašovali,

však spočítali jsme věc každou a pořídili záznam.

"Ochutnejte! Nic než trest dnes nepřidáme vám!"

Pro bohabojné však je místo blažené,

zahrady a sady révy vinné,

dívky s plnými ňadry, věkem s nimi stejné,

a poháry po okraj naplněné.

Neuslyší tam plané tlachání ani žádné lhaní,

odměnou od Pána tvého dar to dobře rozpočtený!

Od Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, Milosrdného, svolené k promluvě nedostanou

V den, kdy duch a andělé stát v řadě budou, nehovoříce - kromě těch, jimž Milosrdný to povolí a kteří jen pravdu pronesou.

Tento den skutečností je a kdo chce, nechť připraví si k Pánu svému cestu;

a věru varování jsme vám již dali o blízkém trestu v den, kdy člověk spatří, co rukama svýma předtím učinil, a kdy nevěřící zvolá: "Ach, kéž bych jen prachem byl!"